Načítání…
Načítání…
HLAVNÍ BODY PRESKRIPČNÍ INFORMACE Tyto hlavní body neobsahují všechny informace potřebné k bezpečnému a účinnému používání přípravku PRAZIQUANTEL TABLETY. Viz úplné informace o přípravku PRAZIQUANTEL TABLETY.
PRAZIQUANTEL tablety k perorálnímu užití První schválení v USA: 1982
NEDÁVNÉ VÝZNAMNÉ ZMĚNY Upozornění a bezpečnostní opatření (5.6) [12/2023]
Praziquantel tablety jsou anthelmintikum indikované u pacientů ve věku od jednoho roku k léčbě následujících infekcí: (1)
DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁVÁNÍ
Schistosomóza: 20 mg/kg tělesné hmotnosti 3krát/ den s odstupem 4 až 6 hodin po dobu pouze 1 dne. (2.1)
Klonorchiáza a opisthorchiáza: 25 mg/kg 3krát / den s odstupem 4 až 6 hodin po dobu pouze 1 dne. (2.1)
Zapijte vodou během jídla. Nežvýkejte a nenechte zbytky tablety v ústech. (2.2)
U dětských pacientů mladších 6 let lze tablety rozdrtit nebo rozpůlit a smíchat s polotekutou nebo tekutou stravou. (2.2)
Další pokyny k podávání viz úplná preskripční informace.
LÉKOVÉ FORMY A SÍLY
KONTRAINDIKACE
Známá přecitlivělost na prazikvantel nebo některou z jeho složek. (4.1)
Současné podávání se silnými induktory enzymu cytochromu P450 3A (CYP 3A), jako je rifampicin. (4, 5.6, 7.1)
UPOZORNĚNÍ A BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ
Klinické zhoršení: U pacientů léčených v akutní fázi schistosomózy může dojít k potenciálně život ohrožujícímu klinickému zhoršení. (5.1)
Účinky na centrální nervový systém (CNS): Prazikvantel může zhoršit poškození centrálního nervového systému způsobené schistosomózou. Zvažte, zda podávat přípravek osobám, které v anamnéze uvádějí epilepsii a/nebo jiné známky možného postižení centrálního nervového systému, jako jsou podkožní uzlíky naznačující cysticerkózu. (5.2)
Potenciální nedostatečná účinnost u akutní schistosomózy: Tato neúčinnost byla zaznamenána v observačních studiích (5.3).
Srdeční dysrytmie: Při podávání prazikvantelu byla pozorována bradykardie, ektopický rytmus, fibrilace komor a AV blokády. Během léčby sledujte pacienty s poruchami srdečního rytmu (5.4).
•
Byly hlášeny tyto nežádoucí účinky: malátnost, bolest hlavy, závratě, břišní potíže (s nevolností nebo bez ní), pyrexie a kopřivka. (6)
Hlášení podezření na nežádoucí účinky Hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím webového formuláře sukl.gov.cz/nezadouciucinky
případně na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 49/48 100 00 Praha 10 e-mail: [email protected]
Středně silné induktory CYP 3A: Vyhněte se současnému podávání středně silných induktorů CYP 3A, např.
efavirenzu (5.6, 7.1).
Dětští pacienti: Bezpečnost u dětských pacientů mladších než 1 rok nebyla stanovena. (8.4)
Porucha funkce jater: Při podávání doporučené dávky prazikvantelu pacientům s hepatosplenickou schistosomózou se středně těžkým až těžkým poškozením jater (Child-Pugh třída B nebo C) sledujte pacienty z hlediska nežádoucích účinků. (8.6)
Informace o poradenství pro pacienty naleznete v části 17.
Revize: 2/2024
ÚPLNÁ INFORMACE O PŘÍPRAVKU: OBSAH* NEDÁVNÉ VÝZNAMNÉ ZMĚNY
1 INDIKACE A POUŽITÍ
2 DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁVÁNÍ
2.1 Doporučené dávkování
2.2 Podání
3 LÉKOVÉ FORMY A SÍLY
4 KONTRAINDIKACE
5 UPOZORNĚNÍ A BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ
5.1 Klinické zhoršení
5.2 Účinky na centrální nervový systém (CNS)
5.3 Potenciální nedostatečná účinnost v akutní fázi schistosomózy
5.4 Srdeční dysrytmie
5.5 Jaterní postižení u pacientů s hepatosplenickou schistosomózou
5.6 Současné podávání s induktory enzymů cytochromu P450
6 NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
7 LÉKOVÉ INTERAKCE
7.1 Induktory CYP 3A
7.2 Inhibitory CYP450
8 POUŽITÍ U SPECIFICKÝCH SKUPIN POPULACE
8.1 Těhotenství
8.2 Kojení
8.4 Použití u dětí
8.5 Použití u dospělých
8.6 Porucha funkce jater
8.7 Porucha funkce ledvin
11 POPIS
12 FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
12.1 Mechanismus účinku
12.3 Farmakokinetika
12.4 Mikrobiologie
13 NEKLINICKÁ TOXIKOLOGIE
ÚPLNÁ PRESKRIPČNÍ INFORMACE
Praziquantel tablety jsou indikovány u pacientů ve věku 1 roku a starších k léčbě následujících infekcí:
schistosomózy způsobené všemi druhy schistosom (například Schistosoma mekongi, Schistosoma japonicum, Schistosoma mansoni a Schistosoma hematobium) a
klonorchiázy a opisthorchiázy způsobené jaterními motolicemi Clonorchis sinensis/ Opisthorchis viverrini (schválení této indikace bylo založeno na studiích, ve kterých nebyly tyto dva druhy rozlišeny).
2 DÁVKOVÁNÍ A ZPŮSOB PODÁVÁNÍ
2.1 Doporučené dávkování
Schistosomóza Doporučená dávka pro léčbu schistosomózy je 20 mg/kg tělesné hmotnosti podávaná perorálně třikrát za den s odstupem 4 až 6 hodin, pouze po dobu jednoho dne.
Klonorchiáza a Opisthorchiáza: Doporučené dávkování pro léčbu klonorchiázy a opistorchiázy je 25 mg/kg tělesné hmotnosti podávané perorálně třikrát za den s odstupem 4 až 6 hodin po dobu jednoho dne.
Tablety zapijte vodou během jídla. Tablety (nebo jejich části) nežvýkejte a neponechávejte v ústech. Hořká chuť může způsobit dávení nebo zvracení. Aby se předešlo dušení u dětských pacientů mladších 6 let, mohou být tablety rozdrceny nebo rozpůleny a smíchány s polotekutou nebo tekutou stravou. Rozdrcené nebo rozpůlené tablety použijte do 1 hodiny po smíchání s jídlem.
Praziquantel 600 mg tablety mají tři zarážky, takže je lze rozdělit na čtyři segmenty. Po rozlomení obsahuje každý ze čtyř segmentů 150 mg prazikvantelu, takže dávku lze přizpůsobit tělesné hmotnosti pacienta. Segmenty se odlamují stlačením zářezu palcem. Pokud je zapotřebí čtvrtina tablety, nejlépe se toho dosáhne odlomením segmentu z vnějšího konce.
Praziquantel tablety, USP obsahují 600 mg prazikvantelu, USP. Tablety jsou bílé až téměř bílé, potahované, podlouhlé, s třemi rýhami a kódem „PAR“ na jedné straně a „231“ na druhé straně.
Prazikvantel je kontraindikován u:
Pacientů, u kterých se v minulosti projevila přecitlivělost na prazikvantel nebo na kteroukoli pomocnou látku obsaženou v tabletách prazikvantelu.
Pacientů s oční cysticerkózou. Vzhledem k tomu, že destrukce parazitů v oku, ke které dochází v důsledku reakce přecitlivělosti na mrtvé parazity po léčbě, může způsobit ireverzibilní léze, nesmí být oční cysticerkóza léčena prazikvantelem.
Pacienti užívající silné induktory enzymu cytochromu P450 3A (CYP 3A), jako je rifampicin [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.6) a Lékové interakce (7.1,7.2)].
5 UPOZORNĚNÍ A BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ
5.1 Zhoršení klinického stavu
Použití prazikvantelu u pacientů se schistosomózou může být spojeno se zhoršením klinického stavu (například paradoxní reakce, sérová nemoc, reakce podobné Jarisch-Herxheimerově reakci: náhlá zánětlivá imunitní reakce, u které se předpokládá, že je způsobena uvolněním schistosomálních antigenů). Tyto reakce se vyskytují převážně u pacientů léčených v akutní fázi schistosomózy. Mohou vést k potenciálně život ohrožujícím příhodám, například k respiračnímu selhání, encefalopatii, edému oční papily a/nebo mozkové vaskulitidě.
Prazikvantel může zhoršit poškození centrálního nervového systému způsobené schistosomózou, paragonimiázou nebo cysticerkózou Taenia solium. Obecně platí, že je třeba zvážit, zda podávat prazikvantel osobám, které uvádějí anamnézu epilepsie a/nebo jiné příznaky možného postižení centrálního nervového systému, jako jsou podkožní uzliny naznačující cysticerkózu, pokud potenciální přínos nepřeváží potenciální riziko.
Pokud je zjištěna schistosomóza nebo infekce motolicí spojená s cysticerkózou mozku, hospitalizujte pacienta po dobu trvání léčby.
Údaje ze dvou observačních kohortových studií u pacientů naznačují, že léčba prazikvantelem v akutní fázi infekce nemusí zabránit progresi z asymptomatické infekce do akutní schistosomózy nebo z asymptomatické infekce/akutní schistosomózy do chronické fáze.
Při podávání prazikvantelu byla pozorována bradykardie, ektopický rytmus, fibrilace komor a AV blokády. Během léčby sledujte pacienty s poruchami srdečního rytmu.
Snížený metabolismus prazikvantelu v játrech vede u pacientů s poruchou funkce jater k vyšším a protrahovaným plazmatickým koncentracím nemetabolizovaného prazikvantelu [viz Farmakologické vlastnosti (12.3)]. Při podávání doporučené dávky prazikvantelu pacientům s hepatosplenickou schistosomózou se středně těžkým nebo těžkým poškozením jater (Child-Pugh třída B nebo C) sledujte pacienty z hlediska nežádoucích účinků.
Silné induktory enzymu cytochromu P450 3A (CYP 3A) Současné podávání silných induktorů CYP 3A, jako je rifampicin, s prazikavntelem je kontraindikováno, protože je nepravděpodobné, že by bylo dosaženo terapeuticky účinných hladin prazikvantelu. [viz Kontraindikace (4), Lékové interakce (7.1) a Farmakologické vlastnosti (12.3)].
Středně silné induktory CYP 3A Vyvarujte se současného podávání prazikvantelu s mírnými induktory CYP 3A, jako je efavirenz, kvůli riziku klinicky významného snížení plazmatických koncentrací prazikvantelu, které může vést ke snížení terapeutického účinku prazikvantelu. [viz Lékové interakce (7.1)].
U pacientů, kteří užívají klinicky významný induktor CYP 3A a potřebují okamžitou léčbu schistosomózy, je třeba pokud možno zvážit použití alternativních látek proti schistosomóze. Pokud je prazikvantel nezbytný okamžitě, zvyšte monitorování snížené účinnosti antihelmintika spojené s prazikvantelem [viz Lékové interakce (7.1)].
3A lze v případě potřeby obnovit jeden den po dokončení léčby prazikvantelem [viz Lékové interakce (7.1)].
6 NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Následující závažné nebo jinak významné nežádoucí účinky jsou popsány na jiném místě v preskripční informaci:
Zhoršení klinického stavu [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.1)].
Účinky na centrální nervový systém (CNS) [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.2)].
Možná nedostatečná účinnost během akutní fáze schistosomózy [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.3)].
Srdeční dysrytmie [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.4)].
Porucha funkce jater u pacientů s hepatosplenickou schistosomózou [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.5)].
Současné podávání se silnými induktory cytochromu P450 [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.6)].
V klinických studiích, publikované literatuře nebo hlášeních po uvedení přípravku na trh byly zjištěny následující nežádoucí účinky spojené s užíváním prazikvantelu. Vzhledem k tomu, že některé z těchto reakcí byly hlášeny dobrovolně z populace neznámé velikosti, není vždy možné spolehlivě odhadnout jejich četnost nebo stanovit příčinnou souvislost s expozicí léčivému přípravku. U dospělých i dětských pacientů byly pozorovány následující nežádoucí účinky: Běžná onemocnění a reakce v místě podání: malátnost, pyrexie Poruchy nervového systému: bolest hlavy, závratě Gastrointestinální poruchy: břišní potíže, nevolnost Onemocnění kůže a podkožní tkáně: kopřivka Tyto nežádoucí účinky mohou být častější a/nebo závažnější u pacientů s velkým množstvím parazitů.
Další nežádoucí účinky hlášené z celého světa po uvedení na trh a z publikací o účinné látce Praziquantel a různými přípravky, které prazikvantel obsahují, jsou:
Onemocnění krve a lymfatického systému: eozinofilie Srdeční onemocnění: dysrytmie (včetně bradykardie, ektopických rytmů, fibrilace komor, AV blokády).
Onemocnění ucha a labyrintu: závratě, tinitus Oční poruchy: poruchy zraku Gastrointestinální onemocnění: bolesti břicha, krvavý průjem, zvracení. Běžná onemocnění a reakce v místě podání: polyserozitida, astenie, únava, poruchy chůze. Hepatobiliární onemocnění: hepatitida Porucha imunitního systému: alergická reakce, generalizovaná přecitlivělost, anafylaktická reakce. Poruchy metabolismu a výživy: anorexie Poruchy pohybového aparátu a pojivové tkáně: myalgie Poruchy nervového systému: křeče, somnolence, intenční třes Respirační, hrudní a mediastinální onemocnění: pneumonitida, dušnost, sípání Onemocnění kůže a podkožní tkáně: pruritus, vyrážka, Stevens-Johnsonův syndrom.
U dětských pacientů ve věku 1 až 17 let léčených tabletami prazikvantelu a různými přípravky obsahujícími prazikvantel se vyskytly podobné nežádoucí účinky, jaké byly pozorovány u dospělých pacientů.
7 LÉKOVÉ INTERAKCE
7.1 Induktory CYP 3A Silné a středně silné induktory CYP 3A
Současné podávání prazikvantelu se silnými a středně silnými induktory CYP 3A snižuje plochu pod křivkou koncentrací léčiva (AUC) a Cmax prazikvantelu [viz Farmakologické vlastnosti (12.3)], což může snížit účinnost prazikvantelu. Současné podávání silného induktoru CYP 3A, jako je rifampicin, s prazikvantelem je kontraindikováno [viz Kontraindikace (4)]. Současnému podávání středně silného induktoru CYP 3A, jako je efavirenz, je třeba se vyhnout, pokud přínos nepřeváží rizika [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.6) a Farmakologické vlastnosti (12.3)].
Současné podávání léků, které snižují aktivitu jaterních enzymů metabolizujících léky (inhibitory CYP450), například cimetidinu, ketokonazolu, itrakonazolu, erytromycinu a ritonaviru, může zvýšit plazmatické koncentrace prazikvantelu. Kromě toho bylo zjištěno, že grapefruitová šťáva způsobuje 1,6násobné zvýšení Cmax a 1,9násobné zvýšení AUC prazikvantelu. Vliv tohoto zvýšení na bezpečnost prazikvantelu nebyl systematicky hodnocen [viz Dávkování a způsob podávání (2.2)].
8 POUŽITÍ U SPECIFICKÝCH SKUPIN POPULACE
8.1 Těhotenství
Shrnutí rizik
Publikované studie nezjistily souvislost mezi užíváním prazikvantelu během těhotenství a závažnými vrozenými vadami, potraty nebo nežádoucími následky u matky nebo plodu (viz Údaje). V reprodukčních studiích na březích potkanech a králících nebyly při perorálním podávání prazikvantelu během organogeneze při přibližně 0,65násobku (potkani) nebo 1,3násobku (králíci) nejvyšší doporučené denní dávky pro člověka 75 mg/kg/den, vztaženo na plochu povrchu těla, pozorovány žádné nežádoucí účinky na vývoj. Odhadované základní riziko závažných vrozených vad a potratů pro uvedenou populaci není známo. U všech těhotenství je riziko vrozené vady, potratu nebo jiných nepříznivých výsledků. Odhadované riziko závažných vrozených vad v klinicky rozpoznaných těhotenstvích v běžné populaci USA je 2 až 4 %, potratů 15 až 20 %.
Údaje Údaje o použití u lidí Byly provedeny dvě randomizované kontrolované klinické studie s použitím prazikvantelu k léčbě schistosomové infekce u těhotných žen. V jedné randomizované kontrolované studii u těhotných žen se schistosomovou infekcí (S. japonicum) bylo 186 těhotných žen léčeno prazikvantelem ve srovnání se 184 ženami, které dostávaly placebo. Léčba prazikvantelem během těhotenství neměla žádný vliv na porodní hmotnost a mezi pacientkami léčenými prazikvantelem a pacientkami z kontrolní skupiny nebyly zjištěny žádné rozdíly v četnosti potratů, úmrtí plodu a závažných vrozených vad. V jiné randomizované kontrolované studii, které se zúčastnilo 2 507 těhotných žen v Ugandě, bylo 18 % žen infikováno schistosomovou infekcí. Léčba prazikvantelem během těhotenství neměla žádný vliv na průměrnou porodní hmotnost, perinatální úmrtnost nebo závažné vrozené vady.
U potkanů a králíků nebylo pozorováno žádné poškození plodu při dávkách 30 až 300 mg/kg tělesné hmotnosti prazikvantelu, podávaných opakovaně perorálně v období organogeneze. Tyto dávky byly až 0,65násobkem (potkani) nebo 1,3násobkem (králíci) nejvyšší doporučené denní dávky pro člověka 75 mg/kg/den, vztaženo na plochu povrchu těla.
Omezené údaje z publikované literatury uvádějí přítomnost prazikvantelu v lidském mléce v nízkých koncentracích. Nejsou k dispozici žádné informace o účincích prazikvantelu u kojeného dítěte nebo o účincích na tvorbu mléka. Vývojové a zdravotní výhody kojení by měly být zváženy spolu s klinickou potřebou matky užívat prazikvantelu a případnými nežádoucími účinky prazikvantelu nebo základního onemocnění matky na kojené dítě.
Bezpečnost a doporučení pro dávkování prazikvantelu u dětských pacientů ve věku 1 až 17 let byly stanoveny. Bezpečnost prazikvantelu u pediatrických pacientů mladších než 1 rok nebyla posuzována.
Zkušenosti po uvedení přípravku na trh a publikovaná literatura ukazují, že u pediatrických pacientů ve věku 1 až 17 let léčených prazikvantelem se vyskytují podobné nežádoucí účinky jako u dospělých léčených prazikvantelem [viz Nežádoucí účinky (6)].
Klinické studie u prazikvantelu neobsahovaly dostatečný počet subjektů ve věku 65 let a více, aby bylo možné určit, zda reagují jinak než mladší subjekty. Jiné uváděné klinické zkušenosti nezjistily rozdíly v reakcích mezi staršími a mladšími pacienty, nelze však vyloučit větší citlivost některých starších pacientů. Je známo, že tento lék je z velké části vylučován ledvinami. Vzhledem k tomu, že starší pacienti mají častěji sníženou funkci ledvin, může být riziko toxických reakcí na tento léčivý přípravek u těchto pacientů vyšší [viz Farmakologické vlastnosti (12.3)].
Po perorálním podání prazikvantelu pacientům s poruchou funkce jater vede snížený jaterní metabolismus prazikvantelu k vyšším a protrahovaným plazmatickým koncentracím nemetabolizovaného prazikvantelu [viz Farmakologické vlastnosti (12.3)]. Při podávání doporučené dávky prazikvantelu pacientům s hepatosplenickou schistosomózou se středně těžkým nebo těžkým poškozením jater (Child-Pugh třída B nebo C) sledujte pacienty z hlediska nežádoucích účinků.
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávkování prazikvantelu. Nefrotoxické účinky prazikvantelu nebo jeho metabolitů nejsou známy [viz Farmakologické vlastnosti (12.3)].
Praziquantel, USP je 2-(cyklohexylkarbonyl)-1,2,3,6,7,11b-hexahydro-4H-pyrazino[2,1-a] isochinolin-4on s molekulovým vzorcem; C19H24N2O2. Strukturní vzorec je následující:
Praziquantel, USP je bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Sloučenina je za normálních podmínek stabilní a taje při 136 °C až 142 °C. Účinná látka není hygroskopická. Praziquantel, USP je volně rozpustný v ethanolu (96 %) a v methylenchloridu, ve vodě je prakticky nerozpustný.
Praziquantel tablety, USP obsahují 600 mg prazikvantelu, USP. Pomocné látky: kukuřičný škrob, sodná sůl kroskarmelózy, stearan hořečnatý, mikrokrystalická celulóza, povidon, natrium-lauryl-sulfát, polyethylenglykol, oxid titaničitý a hypromelóza.
12.1 Mechanismus účinku Prazikvantel je antihelmintikum [viz Mikrobiologie (12.4)].
12.3 Farmakokinetika Absorpce
Po perorálním podání se absorbuje 80 % podané dávky prazikvantelu, přičemž maximální sérové koncentrace prazikvantelu je dosaženo 1 až 3 hodiny po podání.
Eliminace Po perorálním podání prazikvantelu se jeho eliminační poločas v séru pohybuje mezi 0,8 a 1,5 hodiny. Metabolismus Prazikvantel je rychle metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 a po perorálním podání prazikvantelu podléhá first pass efektu. Vylučování Přibližně 80 % perorální dávky prazikvantelu se vylučuje ledvinami, téměř výlučně (více než 99 %) ve formě metabolitů prazikvantelu. Specifické skupiny populace Pacienti s poruchou funkce jater Farmakokinetika prazikvantelu byla studována u 40 pacientů s infekcí Schistosoma mansoni s různým stupněm jaterního postižení (viz Tabulka 1). U pacientů se schistosomózou se farmakokinetické parametry významně nelišily mezi pacienty s normální jaterní funkcí (skupina 1) a pacienty s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pughova třída A). U pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou funkce jater (Child-Pughova třída B a C) se však poločas prazikvantelu, Cmax a AUC postupně zvyšovaly se stupněm poruchy funkce jater. U pacientů Child-Pughovy třídy B se průměrný poločas, Cmax a AUC
zvýšily oproti skupině 1 1,58krát, 1,76krát a 3,55krát. Odpovídající zvýšení u pacientů s ChildovouPughovou třídou C bylo 2,82násobné, 4,29násobné a 15násobné pro poločas, Cmax a AUC.
Tabulka 1: Farmakokinetické parametry prazikvantelu u čtyř skupin pacientů s různým stupněm jaterní funkce po podání 40 mg/kg tablet prazikvantelu nalačno.
| Pacient Skupina | Eliminační poločas (hod) | Tmax (hod) | Cmax (mcg/ml) | AUC (mcg/ml* hod) |
|---|---|---|---|---|
| Normální funkce jater (skupina 1) | 2,99 ± 1,28 | 1,48 ± 0,74 | 0,83 ± 0,52 | 3,02 ± 0,59 |
| Child-Pugh A (skupina 2) | 4,66 ± 2,77 | 1,37 ± 0,61 | 0,93 ± 0,58 | 3,87 ± 2,44 |
| Child-Pugh B (skupina 3) | 4,74 ± 2,16a | 2,21 ± 0,78ab | 1,47 ± 0,74ab | 10,72 ± 5,53ab |
| Child-Pugh C (skupina 4) | 8,45 ± 2,62abc | 3,2 ± 1,05abc | 3,57 ± 1,3abc | 45,35 ± 17,50abc |
Vylučování prazikvantelu po perorálním podání prazikvantelu může být u pacientů s poruchou funkce ledvin opožděné, ale kumulace nezměněného léčiva se neočekává.
Studie lékových interakcí
Rifampicin (silný induktor CYP 3A) Ve zkřížené studii s dvoutýdenním vymývacím obdobím užilo 10 zdravých subjektů jednorázovou perorální dávku 40 mg/kg prazikvantelu po předchozí léčbě s perorálním podáním rifampicinu (600 mg denně po dobu 5 dnů). Plazmatické koncentrace prazikvantelu byly nedetekovatelné u 7 z 10 subjektů. Když byla stejným zdravým subjektům dva týdny po ukončení léčby rifampicinem podána jednorázová perorální dávka 40 mg/kg prazikvantelu, byly průměrné hodnoty AUC a Cmax prazikvantelu o 23 %, resp. 35 % nižší než při podání samotného prazikvantelu.
Efavirenz (středně silný induktor CYP 3A)
Ve zkřížené studii požilo 20 zdravých osob po předchozí léčbě s perorálním podáním efavirenzu (400 mg denně po dobu 13 dnů) jednorázovou perorální dávku 40 mg/kg prazikvantelu. Perorální podání efavirenzu snížilo průměrnou hodnotu AUC a Cmax prazikvantelu o 77 % (95% interval spolehlivosti: 38
% až 91 %) a 79 % (95% interval spolehlivosti: 41 % až 92 %) při současném podávání s prazikvantelem ve srovnání s prazikvantelem podávaným samostatně.
Prazikvantel vyvolává rychlou kontrakci schistosomy specifickým účinkem na propustnost buněčné membrány. Lék dále způsobuje vakuolizaci a rozpad schistosomového obalu. Mechanismus účinku však není znám.
Prazikvantel je účinný proti schistosomám (např. Schistosoma mekongi, Schistosoma japonicum, Schistosoma mansoni a Schistosoma hematobium) a infekcím způsobeným jaterními motolicemi Clonorchis sinensis/Opisthorchis viverrini [viz Indikace a použití (1)]. Publikované údaje in vitro ukázaly
možnou nedostatečnou účinnost prazikvantelu proti migrujícím schistosomulám [viz Upozornění a bezpečnostní opatření (5.3)].
13 NEKLINICKÁ TOXIKOLOGIE
13.1 Karcinogeneze, mutageneze, poškození plodnosti
Studie mutagenity prazikvantelu publikované ve vědecké literatuře nejsou jednoznačné. Dlouhodobé studie orální karcinogenity na potkanech a zlatých křečcích neprokázaly žádný karcinogenní účinek při dávkách do 250 mg/kg/den (přibližně polovina denní dávky pro člověka na základě plochy povrchu těla). Prazikvantel neměl žádný vliv na plodnost a celkovou reprodukční výkonnost samců a samic potkanů při podávání perorálních dávek v rozmezí 30 až 300 mg/kg tělesné hmotnosti (až 0,65násobek denní dávky pro člověka na základě plochy povrchu těla).
Praziquantel tablety, USP jsou dodávány jako 600 mg tablety obsahující praziquantel, USP. Tablety jsou bílé až téměř bílé, potahované, podlouhlé, s třemi rýhami a kódem „PAR“ na jedné straně a „231“ na druhé straně.
Praziquantel tablety, USP 600 mg jsou dostupné v lahvičkách po 6 tabletách (NDC 49884-231-83). Uchovávejte při teplotě 20° až 25°C. Odchylky jsou povoleny v rozmezí 15° až 30°C [viz USP Řízená pokojová teplota].
Doporučte pacientům, aby prazikvantel užívali během jídla podle pokynů [viz Dávkování a způsob podávání (2.2)].
Doporučte pacientům, aby tablety nežvýkali a zapíjeli je vodou [viz Dávkování a způsob podávání (2.2)].
Upozorněte pacienty, že tablety mohou být rozdrceny nebo rozpůleny a smíchány s polotekutou nebo tekutou stravou nebo mohou být rozpuštěny, aby se zabránilo dušení u dětí mladších 6 let. Rozdrcené nebo rozpůlené měly být použity do 1 hodiny po smíchání [viz Dávkování a způsob podávání (2.2)].
Doporučte pacientům, aby tablety Praziquantelu neužívali, pokud jsou alergičtí na prazikvantel nebo některou z jeho složek [viz Kontraindikace (4)].
Doporučte pacientům, aby prazikvantel neužívali, pokud užívají rifampicin [viz Kontraindikace
(4) a Upozornění a bezpečnostní opatření (5.6), Lékové interakce (7.1)].
Vyrobeno pro: Endo USA Malvern, PA 19355 U.S.A. Vyrobeno v Indii
Neutrální kód: TN/DRUGS/AA0000000 © 2024 Endo, Inc. nebo jedna z jejích přidružených společností. OS231-01-74-03 Revize: 08/2024