disinhibice

Disinhibice znamená ztrátu zábran, tedy chování, které je obvykle potlačováno společenskými normami nebo osobním svědomím. Může se projevovat jako zvýšená hovornost, impulzivnost, snížená kritičnost k vlastnímu chování, nebo dokonce jako agresivní či sexuálně nevhodné projevy. Pacient může mít pocit, že se "uvolnil" a říká nebo dělá věci, které by si za normálních okolností nedovolil.

Tento nežádoucí účinek se může objevit při užívání některých léků, které ovlivňují mozkové funkce, zejména ty, které působí na neurotransmitery jako je dopamin nebo serotonin. Tyto léky mohou dočasně narušit rovnováhu chemických látek v mozku, což vede k oslabení kontrolních mechanismů, které obvykle brání nevhodnému chování.

Disinhibice bývá obvykle přechodná a odezní po snížení dávky léku nebo po jeho vysazení. Většinou není závažná, ale může být nepříjemná pro pacienta i jeho okolí. Pokud se u vás objeví výrazné změny chování, které vás znepokojují, je důležité to co nejdříve konzultovat s lékařem. Lékař může posoudit situaci a případně upravit léčbu.

Zvýšenému riziku disinhibice mohou být náchylnější jedinci s již existujícími sklony k impulzivitě nebo s určitými psychiatrickými diagnózami. Závažnost může být také vyšší v kombinaci s alkoholem nebo jinými psychoaktivními látkami, které mohou účinky léku zesílit.